Vincenc Častoslav Chvojka

O životě

* 8.2.1850 Semín - † 20.10.1914 Kyjev - Ukrajina

Archeolog

Archeolog Vincenc Č. Chvojka působil na přelomu 19. a 20. století na Ukrajině a stal se tam jedním zakladatelů tamní archeologie.

Narodil se 8.2.1850 v Semíně v statku č.p. 46. Po absolvování základní školy v Kladrubech nad Labem (v Semíně v té době škola nebyla), později studoval střední školu v Chrudimi, odkud ale předčasně, ve 14 letech, odešel.
V mládí (1868) absolvoval s několika přáteli pěší pouť, kdy prošli  Čechy, Německo, Rakousko a navštívili i Bratislavu. Během cesty si vedl podrobný deník, do něhož si podrobně zapisoval nejen denní události, nýbrž i místní zvyky a zajímavosti, či popis krajin, jimiž na své cestě procházel. V této době začal používat slovanské jméno Častoslav, jak bylo tehdy mezi vlasteneckou mládeží zvykem.
V Praze se Chvojka seznámil s rodinou ruského šlechtice Alexandrovova, která se v metropoli zastavila na své cestě z Paříže. Láska k dceři Alexandrovových přiměla tehdy šestadvacetiletého Vincence k odjezdu do Kyjeva. Bohužel z chystané svatby brzy po příjezdu na Ukrajinu sešlo, když se ukázalo, že dívka trpí vážnou duševní poruchou. Chvojka se však již do Čech nikdy nevrátil, ač o tom velmi snil.
Zpočátku žil u Alexandrovových a živil se jako učitel. Později se stal majitelem jisté zemědělské usedlosti a stal se v širokém okolí proslulý svými pěstitelskými úspěchy. Syn sedláka z polabské nížiny přinesl na Ukrajinu nové pracovní postupy i nové plodiny. Začal například v okolí Kyjeva pěstovat chmel, jímž zásoboval pivovary, které na Ukrajině zakládali čeští sládci na objednávku ukrajinských měšťanů a statkářů. Díky svým pěstitelským úspěchům, prezentovaným mimo jiné na zemědělské výstavě v Paříži, se stal členem korespondentem Francouzské akademie.
Již od počátku svého pobytu na Ukrajině se věnoval Chvojka své největší lásce, archeologii. Impulsem mu v tom jistě bylo štěstí a intuice, která mu pomohla v roce 1893 objevit sídliště z doby starší doby kamenné nedaleko jeho bydliště na Kirillovské ulici v Kyjevě. A brzy následovaly objevy další.
Největším Chvojkovým úspěchem byl objev nové kultury, takzvané "tripolijské", nazvané podle naleziště u osady Tripolje na břehu Dněpru pod Kyjevem. Tímto objevem se zapsal do historie archeologických výzkumů praslovanských sídlišť. Dále prováděl vykopávky na pohřebištích popelnicového typu černjachovsko-zarubinského typu v letech 1898-1900.
Dva roky pracoval na výzkumech v jím nalezeném objektu starého kyjevského hradu a pohanského chrámu, velkou popularitu si získal svým objevem a archeologickým průzkumem sídla knížete Vladimíra v Kyjevě a prvních křesťanských chrámů na Rusi z 11. a 12. století v Bělogorce.
Ukrajinský novinář A. Savenkov napsal kyjevského deníku "Kijevljanin" v té době v článku "Český archeolog na Rusi" mimo jiné toto:
"Naši archeologové buď se tím vůbec nezajímali, nebo - v nejlepším případě - vzdychali. Teprve Čech V.Č.Chvojka, ukončil svá bádání v oblasti skytsko-slovanských starožitností, všiml si zdiva na pozemku Petrovského. Nevzdychal, nebědoval, ale dal se do díla. Dvě léta kopal a učinil takové objevy, že žasne celý učený archeologický svět."
Nalezený materiál ze svých vykopávek shromáždil Chvojka v kyjevském muzeu, jehož se stal iniciátorem, spoluzakladatelem a také prvním správcem sbírek. Výsledky své práce publikoval poměrně pozdě, v roce 1901 vydal knihu "Pohřebiště středního Přídněpří" a v roce 1913 potom vydal svoji hlavní práci "Starověcí obyvatelé Přídněpří".
Byl zván na různé archeologické kongresy do Prahy, Vídně, Budapešti, Paříže, Londýna, ale on sám, pro samou práci, nikdy Ukrajinu neopustil.
Drsné podnebí ukrajinských stepí a těžké životní podmínky při vykopávkách se podepsaly na Chvojkově zdraví. V posledních letech života ho stíhala jedna nemoc za druhou. 
Zemřel 20.10.1914. Pohřben je na katolickém hřbitově, Bojkově kladbišči, v Kyjevě. Na jeho hrobě je cyrilicí napsáno jméno tak, jak je přijal v novém domově, kde si jeho práce i jeho osoby do dnešních dnů velice váží.

Vikontij Vjačeslavovič Chvojko.

Svazky a partneři